AKTUALITY

aktualitycz.cz

Potřebujete-li svůj komerční nebo soukromý objekt vybavit kamerami nejrůznějšího provedení, může vám být nápomocen internetový obchod cztronik.cz, jež se řadí mezi specialisty ve svém oboru. Léty a především zákazníky prověřený odborník, který vám předloží kamerové systémy na základě vašich náročných kritérií. Nemusí se samozřejmě jednat pouze koncová zařízení, ale také bohatý výběr příslušenství a doplňků, jež lze využít všelijak. Poměrně oblíbeným a často poptávaným zbožím je kupříkladu IP kamera, která může nabývat odlišných technických parametrů a je barevná.

aktualitycz.cz

Zmíněným tématem však produktové portfolio online shopu cztronik.cz dozajista nekončí. Za zmínku stojí i satelitní komplety, jež mohou být zakoupeny po sadách nebo jednotlivých dílech. I zde si přijde na své opravdu každý vyznavač kvality a prověřené, značkové techniky. Volit můžete antény, paraboly, modulátory a další.

www.svet-zeny.cz

PŘIDAT PR ČLÁNEK
PŘIDAT PR ČLÁNKY
PŘIDAT TISKOVOU ZPRÁVU
 
 

Pohodlné spaní za pomoci zdravotní matrace

http://aktualitycz.cz/

Chcete-li aby váš spánek byl opravdu příjemný a ničím narušovaný, nepodceňuje výběr nábytku do ložnice, potažmo samotných doplňků. Základem všeho jsou bezpochyby dřevěné postele, které mohou být zhotoveny z odlišných výrobních materiálů a můžou disponovat libovolnými rozměry, ať už je to jednolůžko nebo dvojlůžko. Dalším stavebním kamenem, vedoucím k pohodlnému spánku, je lamelový rošt, jenž může obsahovat různé množství lamel a často bývá polohovatelný.

http://aktualitycz.cz/

Největší důraz byste poté měli klást na zdravotní matrace, u nichž hraje použitý materiál také velice zásadní roli. V závislosti na svých potřebách vám budou předkládány matrace polyuretanové, latexové matrace, pružinové matrace, ale i ty, jež jsou určeny pro ty nejmenší. To vše a ještě mnohem více vám může prezentovat specialista na tuto oblast, kterým je internetový obchod kopeko.cz. Zprostředkovatel zdravého spaní.

http://aktualitycz.cz/

Charakteristika osobnostních typů – Cholerik

Cholerik

Kladné stránky
Cholerik je dynamická osobnost, která dosahuje svých cílů. Stejně jako sangvinik je vstřícný a optimistický. Je rozeným vůdcem od nejútlejšího věku. Má podvědomou silnou touhu po změně, kdykoliv vidí, že něco není v pořádku. Bez váhání bojuje za lidská práva a chrání ukřivděné. Nikdy není apatický nebo lhostejný. Má silnou vůli, rozhodnost, problémy řeší rychle. Dokáže velet úplně všemu, bez ohledu na znalosti a podmínky. Jeho prvotním zájmem je dosahování cílů, nejde mu o to, aby se někomu zalíbil. Je cílevědomý a skvělý organizátor. Má schopnost dokončit větší díl práce než kdokoliv jiný. Rád překonává překážky, miluje boj a konkurenci. Obejde se bez přátel a diváků, stačí mu jeho cíl. Má intuici pro odhad situace a obvykle má pravdu. Miluje krizové situace, ve kterých exceluje.

Cholerik

Záporné stránky
Jeho život se řídí základním heslem, že má vždy pravdu a nemůže si ani náhodou připustit, že by se mohl mýlit. Musí vždy vítězit a pak hledat způsob, jak si zachovat tvář. Neumí vysadit z pracovního tempa a nutí k němu i své okolí. Musí stát vždy v čele a cítí se dobře, jen když má nadvládu. Má nadřazený postoj, který dokáže druhé značně psychicky deptat. Netoleruje slabosti, nesnáší nemocné a nerozhodné lidi. Neumí dobře jednat s lidmi, je netrpělivý. 

Cholerik

Charakteristika osobnostních typů – Sangvinik

Sangvinik

Kladné stránky
Sangvinik miluje společnost. Je citový a okázalý, dokáže přeměnit každou práci v legraci. Nachází v životě spoustu vzrušení a dokáže své zážitky zajímavě a pestře vyprávět. Je vždy vstřícný a optimistický. Od nejútlejšího dětství je zvědavý a veselý, dokáže si hrát se vším, co je při ruce, zbožňuje přítomnost ostatních. Nemusí mít více talentu než ostatní, ale zřejmě si užívá více legrace. Jeho charisma a překypující osobnost k němu neustále přitahuje lidi. Zatímco ostatní povahy pouze mluví, sangvinik vypráví příběhy. Nejsnadnější způsob jak jej objevit je zjistit, kdo v kterékoliv skupince lidí mluví nejčastěji a nejhlasitěji. Touží být středem pozornosti a díky svému vypravěčskému talentu je duší společnosti. Dobře si pamatuje barvy, na rozdíl od jmen a jiných faktů. Je pro něj přirozený fyzický kontakt s ostatními, doteky, objetí, hlazení. Má vrozený smysl pro dramatičnost a může být vynikajícím hercem. Má naivní povahu a i v dospělosti si zachovává dětskou prostotu. Je citový, bezprostřední a otevřený, překypuje optimismem a nadšením téměř nad vším. Odjakživa chce vše vědět a tajemství u něj vyvolává šílenství. Bez váhání umí nabídnout svou pomoc, nedomýšlí však důsledky své ochoty. Je tvůrčí a neustále produkuje nové vzrušující nápady. Přitahuje a inspiruje ostatní svou energií a nadšením. Umí začít hovor s každým, kdo je po ruce a hned se stane vaším přítelem.
Záporné stránky
Vetšinou nic nedotáhne do konce a nedokáže pochopit, že by měl nějaké zásadní povahové vady. Příliš mluví, je rozvláčný a často přehání. Je málo vnímavý k ostatní, přehnaně se zaobírá sám sebou, je egocentrický. Neumí naslouchat. Protože neumí naslouchat a nemá zájem, nepamatuje si přesně jména. Jako přítel je nestálý a zapomnětlivý, jelikož přátel má příliš mnoho. Skáče lidem do řeči a často odpovídá za ostatní. Málokdy dodělá práci ve stanoveném termínu, střídá často zaměstnání. 

PUBLIC RELATIONS PR

http://svet-zeny.cz/

S narůstající konkurencí musí podniky stále více a intenzivněji bojovat o své zákazníky a
odlišit své produkty a služby od ostatních. Nejčastěji se tak děje pomocí reklamy, která se snaží změnit nákupní chování spotřebitele tak, aby se rozhodl právě pro určitou značku.
V poslední době se však hovoří o tom, že dobu reklamy střídá doba, kdy užívanějším
nástrojem k ovlivnění nákupního chování spotřebitele budou public relations. „Novou značku nemůžete uvést na trh pomocí reklamy, protože reklama není důvěryhodná. Můžete ji uvést pouze pomocí public relations, které vám umožní komunikovat vaše sdělení nepřímo pomocí třetí strany, především pomocí médií.“ popisují nové trendy v oblasti komunikace manželé Riesovi.

http://www.rwimpex.com/

PR zde označují jako důvěryhodné na rozdíl od reklamy, jelikož veřejnost si stále
více uvědomuje skutečnost, že reklama je zaplacená a stávají se vůči ní skeptičtí. U PR
takový pocit nemají, důležitá pro ně je přítomnost třetí strany, pomocí které se dostává
komunikované sdělení k veřejnosti. Každá marketingová kampaň na podporu nové značky by měla začít vytvářením publicity a až poté, co je dosaženo cílů v oblasti PR by se mělo přistoupit k reklamě, která se postará o udržení značky zavedené právě pomocí publicity.

http://aktualitycz.cz/

Komunikační strategie

Komunikace mezi občany a veřejnou správou, ale i komunikace mezi orgány veřejné
správy navzájem v podstatě probíhá ve dvou rovinách – rovina povinné komunikace a
rovina komunikace nepovinné.
Rovina povinné komunikace je dána standardy chování vyplývajícími z daných
zákonů, vyhlášek a norem, které je potřeba dodržovat a respektovat. Z legislativy
vyplývají nejrůznější omezení, mantinely a sankce. Z povinné komunikace je vyjádřena
záruka právního státu a zároveň vytváří předpoklady pro činnost veřejné správy jako
celku. V rámci roviny povinné komunikace by mělo být umožněno plnohodnotné
propojení s dalšími strukturami. V podstatě je tato rovina určována zejména právem
každé fyzické i právnické osoby na informace ze strany orgánů veřejné správy. Bariéry
k poskytování těchto informací jsou stanoveny legislativou. Veřejná správa je povinna
předepsaným způsobem zveřejňovat základní informace o své činnosti takovým
způsobem, aby byly veřejně přístupné. Jak je uvedeno v Listině základních práv a
svobod: „Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným
způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“
(Listina základních práv a svobod, čl. 17, odst. 5)
Rovina nepovinné komunikace není ošetřena zákonem. Vychází z tradic, kultury,
obecných zvyklostí a představ o slušnosti. Tato oblast respektuje místní specifika a
reaguje na konkrétní problémy v daném místě. V rámci této roviny dochází ke snaze
nacházet společná řešení a vytvářet občanskou společnost. U nepovinné komunikace je
důležité, aby nebyly obcházeny zákony, nedocházelo k jejich mylné interpretaci a
nestaly se tak záminkou k šikaně občana. Právě na rovině nepovinné komunikace záleží,
jak je skutečně společnost demokratická. Ukazuje, zda vzniká prostor pro korupci a
dochází k zneužívání moci či nikoliv. Nepovinná komunikace je spojnicí mezi
každodenními konkrétními problémy a obecně platnými standardy řídící chod
organizace ke všeobecnému prospěchu. Právě na úrovni nepovinné komunikace pak
záleží, zda veřejná správa a občan budou spolupracujícími partnery nebo jen
nespolupracujícími individualitami. (Foret – Foretová, 2001)
Po definování obou rovin komunikace můžeme konstatovat, že v rámci povinné
komunikace jde o to, že veřejná správa s občanem, ale i jednotlivé orgány veřejné
správy spolu komunikovat musí. Rovina nepovinné komunikace vyjadřuje fakt, že tyto
subjekty spolu komunikovat chtějí.

Vnitřní a vnější komunikace

http://ifdb.cz/

V předkládané práci je řešena především problematika vnější komunikace, ale nelze
rovněž opomenout důležitost komunikace vnitřní, jelikož interní komunikace je dle
mnoha autorů hybnou silou celé organizace a zároveň předpokladem jejího úspěšného
fungování. Pokud má firma přestát všechny změny a útoky dynamického vývoje
vnějšího okolí a zároveň se jim přizpůsobit, je nutné, aby byla vnitřně homogenní, měla
ustálené procesy, sladěnou koordinaci všech svých aktivit, jejichž základem je dobře
fungující interní komunikace. (Holá, 2006) Vnitrofiremní komunikaci můžeme chápat
jako „systém propojující informačně a vztahově organizaci, respektive její zaměstnance
na všech úrovních organizační struktury.“ (Tureckiová, 2004, s. 111) Interní

http://aktualitycz.cz/

komunikací se zabývá i Winkler (1998), který se od současných českých autorů liší
především tím, že komunikaci nechápe jako základ či podstatu, ale jako jeden z aspektů.
Autor popisuje komunikaci v organizaci jako kombinaci interpersonální, skupinové a
masové komunikace mezi lidmi, přičemž jako komunikační nástroje využívá kulturně
podložené symboly. Proces sdělování autor definuje jako vlastní obsah interakce lidí
prostřednictvím symbolické komunikace. Na komunikaci a interakci je tedy nahlíženo
jako na dva neoddělitelné prvky.
Vnější komunikaci můžeme chápat jako komplex všech forem chování, jimiž daná
organizace o sobě něco sděluje a komunikuje tak s okolním prostředím. Prostřednictvím
vnější komunikace instituce ovlivňuje své klienty a zajišťuje tok informací k širokému
okolí organizace. Externí komunikace také zajišťuje pro určitou organizaci zpětnou
vazbu, z čehož vyplývá, že v systému vnější komunikace mluvíme o komunikaci
oboustranné.
Na městských úřadech, ale i v ostatních organizacích veřejné správy, se v oblasti
komunikace setkáváme velmi často s vysokou nepružností, byrokratickými postupy a
malou mírou samostatnosti pracovníků, a to nejen v případě interní komunikace, ale i u
komunikace s širokou veřejností. Důvodem je stále převládající množství organizací,
které jsou tvořeny funkcionální organizační strukturou, kde jsou pracovníci sdružování
dle podobnosti úkolů, dovedností či aktivit. V těchto organizacích převládá direktivní
styl vedení zaměstnanců, který jistě brání rozvoji efektivní komunikace, ať už vnitřní či
vnější.

http://www.rwimpex.com/

Pokud má dojít ke změně názorů, zaběhlých metod a zlepšení vztahů mezi
organizacemi veřejné správy a veřejností, je posílení vzájemné komunikace nezbytností.
Je velmi podstatné si uvědomit, že stále znát potřeby a vůli občanů je nesmírně důležité.
Obyvatelé si přejí žít ve svém městě bez problémů, v bezpečí, s fungujícími službami,
v příjemném a čistém prostředí s dostatkem příležitostí atd. Samotná obec potřebuje od
svých občanů, aby například pozitivně přijímali její aktivity, chápali její cíle a záměry,
aby vycházeli vstříc obci, když to potřebuje. V podstatě jde o to, aby občané vnímali
svou obec jako spolehlivého a důvěryhodného partnera.

PR články

PR Public relations

1. Mysli jako novinář, a ne jako obchodník. PR odborníci by měli pochopit a myslet jako novináři při doručování zpráv. 
2. Nemysli jako matematik. Platí na Vás fráze jako: „Šel jsem do PR, protože jsem měl špatné výsledky v matematice.“ Podkopává to vaši důvěryhodnost. V dnešním podnikatelském prostředí je měření v analytics, a schopnost kvantifikovat výsledky nezbytné. 

PR Public relations

3. Bát se přiznat neúspěch. Musíte mít odvahu přiznat selhání, ale nikdy to nemůžete přijmout za své. Nemusíte se bát přiznat, že interní procesy selhávají a být připraveni překalibrovat v případě potřeby. 
4. PR se nedá měřit. I když je pravda, že měření public relations oproti reklamě je srovnávání jablek a hrušek, PR se dá měřit. Pro náš PR průmysl je důležité být viděn na stejné úrovni s naší konkurencí dále musíme být schopni vyčíslit naši práci. Sociální média musíme řídit nákladově efektivním způsobem.
5. Změňte přístupy pro každou Pinterest a Twitter, je MySpace nebo Second Life, lepší sociální síť? Jsou sociální sítě, které vadnou a umírají, nebo se jim nepodaří vzlétnout. V této době, uzavíráme velké sázky, ale musíme jednat inteligentě a opírat se o výzkum a analýzy. 

PR Public relations

6. Trpí komplexem méněcennosti PR má tendenci chovat se jako druhořadé, za reklamu a marketingem. V dnešním mediálním prostředí, je zde jedinečná příležitost pro PR. Chcete-li tak učinit, musíte se vzdělávat sami na ostatní marketingové disciplíny a pochopit větší soustažnost. 
7. PR je levné a vzrušující. Mnoho PR profesionálů je hrdých na svou schopnost vytáhnout na poslední chvíli zázraky z jejich klobouků. Což je při práci v rámci většího hospodářského rámce neudržitelné, musíme plánovat dopředu (jak nejlépe umíme) a sladit naše úsilí s ostatními disciplínami, takže PR nežije samo a odděleně.

Štítky: PR, Public relations

Komunikační problémy a strategie jejich odstraňování

Lidé jsou různí a rozdíly mezi nimi jsou způsobeny celou řadou okolností, které mohou
mít povahu kulturní či vzdělanostní. Tyto rozdíly souvisejí s pozicí člověka ve
společnosti, s jeho životní situací apod. Ovlivňuje nás také náš psychický stav, věk či
pohlaví. A právě tyto uvedené rozdíly způsobují narušení komunikace a následně
nesplnění jejího základního cíle, kterým je dorozumění. V problematice komunikace je
důležité rozlišovat dva pojmy, a to „porozumění“ a „dorozumění“. Zatímco porozumění
je pouze jednostranné, dorozumění je vzájemný vztah mezi aktéry komunikace, při
němž dochází ke sdílení stejného významu. Porozumět danému sdělení znamená tedy
pouze to, že v průběhu komunikačního procesu došlo k úplnému přenosu informace od
mluvčího k příjemci. Pokud však sdělovanému obsahu rozumí shodně mluvčí i
příjemce, můžeme mluvit o dorozumění. (Winkler, 1998)
V literatuře se setkáváme s různým výčtem komunikačních bariér. Například
Winkler (1998) řadí mezi nejčastější komunikační bariéry následující:
 Filtrování, kdy se jedná o záměrnou manipulaci s informacemi, s cílem učinit
je pro příjemce vhodnějším. Jedná se o typickou komunikační bariéru v životě
profesionálních organizací, kdy zdrojem je mluvčí.
 Výběrové vnímání chápeme tak, že příjemce obsah sdělení vidí, slyší a
následně interpretuje v závislosti na svých potřebách, motivacích, zkušenostech
a jiných osobnostních charakteristikách. Jedná se zpravidla o
nekontrolovatelný a neuvědomovaný proces, přičemž zdrojem je příjemce
sdělení.
 Emocionální stav člověka, přičemž zdrojem je opět příjemce sdělení. Stejnou
zprávu často přijímáme různě, a to v závislosti na tom, zda momentálně
prožíváme radost, štěstí či pocity úzkosti. Mezi extrémní emoce pak patří jásot
či deprese, které s velkou pravděpodobností způsobí potlačení efektivní
komunikace.
 Používaný jazykový systém, kdy mezi faktory, které nejvýznamněji ovlivňují
užívání jazyka patří věk, vzdělání a kulturní základ účastníků komunikace.
Zdrojem této komunikační bariéry je příjemce i mluvčí.
 Neverbální narážky, přičemž zdrojem je mluvčí.
 Rozpornost sdělení v čase, což znamená, že mluvčí vysloví v krátké době po
sobě sdělení významově odlišná či dokonce rozporná, čímž znemožňuje
příjemci jednoznačnou interpretaci. Zdrojem této komunikační bariéry je opět
mluvčí.
Efektivita komunikace bývá charakterizována jako „Sedm C“: (Foret, 1994):
 Credibility (důvěryhodnost): komunikace je postavena na atmosféře důvěry a
víry. Příjemce sdělení spoléhá na komunikátora, na kompletnost jeho
informačních zdrojů v dané problematice.
 Context (kontext): komunikační program musí být přiměřený reálnému
prostředí a kontext musí odpovídat sdělení. Je to důležité, protože efektivní
komuniakce vyžaduje podporu sociálního prostředí.
 Content (obsah): sdělení musí mít pro příjemce význam a odpovídat jeho
vlastnímu systému hodnot. Důležitá je i relevantnost odpovídající situaci
příjemce. Obsah determinuje publikum.
 Clarity (jasnost): vyjádření v jednoduchých pojmech je podstatné, a to tím
více, čím dále sdělení putuje. Instituce by měla vždy hovořit jedním hlasem,
nikoli hlasy několika.
 Continuity and consistency (kontinuita a konzistence): komunikace je nikdy
nekončícím procesem, který vyžaduje pro dosažení cíle neustálé opakování,
přičemž samotné sdělení musí být navíc konzistentní.
 Channels (kanály): jednou vytvořené komunikační kanály je potřeba náležitě
využívat, protože k nim má příjemce vztah a respektuje je. Vytvoření nových
kanálů je složité. Pro dosažení určitého cílového publika je nutné využívání
různých kanálů, přičemž i veřejnost jako příjemce si s různými komunikačními
kanály spojují různé hodnoty.
 Capability (schopnost veřejnosti): je potřeba počítat se schopnostmi
veřejnosti. Komunikace je nejefektivnější, jestliže vyžaduje co nejmenší
zvláštní úsilí na straně příjemce. Aby bylo tohoto dosaženo, musíme znát jeho
dosažitelnost, zvyky, schopnost číst, znalosti apod.
V některých případech se dokonce mohou samotná slova stát podnětem společenských
událostí. Jako příklad lze uvést špatný překlad jediného slova v odpovědi Japonska na
ultimátum Spojených států na konci druhé světové války, což přispělo k rozhodnutí
svrhnout atomovou bombu na Hirošimu. (Foret, 1994) Foret (1994) uvádí tři základní
rady:
 Není důležité, co se říká, ale co se tím míní.
 Nemůžete chtít říkat někomu něco, pokud tomu sami nerozumíte.
 Nejprve je nutné věci rozumět, a teprve potom to můžeme vysvětlovat druhým.
Jak vyplývá z výše uvedeného textu, rozdíly mezi lidmi vytváří faktory, které způsobují
narušení komunikace a tedy nesplnění jejího základního cíle, tj. dorozumění. Existuje
několik doporučení, které napomáhají dosažení významové shody mezi účastníky
komunikace a zároveň zvyšují efektivnost procesu komunikace. Jedná se o používání
zpětné vazby, trénink aktivního poslechu, užívání jednoduchého jazyka a kontrolu
emocí. (Winkler, 1998)
Zpětná vazba tvoří samostatný prvek celého procesu komunikace, přičemž její
univerzální funkce spočívá v tom, že teprve na základě ní může původní mluvčí zjistit,
došlo-li k dorozumění. Udělování efektivní zpětné vazby patří mezi nezbytné součásti
praocvních schopností každého manažera.
Aktivní poslech je rovněž základní prevencí proti vzniku nedorozumění. Jde o
užitečnou schopnost v běžném životě, ale i profesionální nezbytnost pro manažery a
jejich podřízené. Prostřednictvím aktivního poslechu lze zvýšit efektivitu vyjednávání a
ovlivňování lidí. Jde o činnost velmi náročnou na pozornost i energii posluchače.
Aktivní poslech můžeme charakterizovat intenzivní pozorností, vcítěním do záměrů a
postojů mluvčího, posloucháním se souhlasem a ochotou přijmout odpovědnost za
závěry rozhovoru.
Užití jednoduchého jazyka představuje další doporučení pro předcházení vzniku
komunikačních bariér. Zahrnuje
1. Přizpůsobení jazyku lidí, kterým je sdělení určeno.
2. V kontaktu s laiky nepoužívat odbornou terminologii.
3. Změnu skladby vět na jednoduché věty bez složitých souvětí.
4. Neuvádět zbytečná synonyma a neopakovat části vět jinými slovy. (tamtéž.)

Komunikace a její teorie

Komunikace patří mezi nejužívanější slova dvacátého století a setkáváme se s ní
v různých oblastech lidského života, v různých společenských situacích. Jak uvádí Foret
(1994, s. 18), „pod pojmem komunikace nechápeme pouze cesty a silnice“. Původní
latinský význam tohoto termínu zahrnuje sdělení, sdílení, spojování, společnou účast
apod. Když se na komunikaci podíváme z tohoto širšího hlediska, znamená pro nás
prakticky základ veškerých vztahů mezi lidmi, veškerého zájmu o veřejnost. A právě
v tomto pojetí je komunikace chápána i v této práci.
V rámci této kapitoly je komunikace rozebrána pouze z teoretického hlediska.
Užity jsou poznatky z teorie komunikace a masové komunikace. Komunikace ve
veřejné správě je zkoumána v kapitole následující.

Význam komunikace

Co je vlastně rozhodujícím významem sdělení při komunikačním aktu? Význam
komunikace velmi trefně vystihuje tvrzení Janouška, který uvádí, že významem
komunikace je to, co zamýšlí mluvčí, aby z jeho sdělení pochopil posluchač. Uvedené
chápání významu komunikace bere v potaz, že proces komunikace je vzájemný. Tedy
komunikace má vést k významové shodě. Původní mluvčí potřebuje potvrzení svých
záměrů ze strany příjemce sdělení, což předpokládá promluvu původního posluchače.
(Winkler, 1998)

Pojetí komunikace

Pojetí komunikace chápeme v širším záběru, než je pouhá redukce na sféru informací. Předmětem komunikace tedy může být jakýkoliv výtvor, ať už lidský, přírodní, verbální
či neverbální, hmotný nebo duševní. Tento výtvor je představený jednotlivcem nebo
institucí a vnímaný druhou stranou. Důležitou část této definice tvoří právě představení
a případná reakce druhé strany, protože právě to chápeme jako komunikaci.
K všeobecnému docenění významu komunikace pro fungování společenských
systémů došlo zejména po druhé světové válce. Komunikace se ukázala jako klíčová
pro dosažení cílů a úspěchů. Nesčetné důkazy o její klíčové roli podaly extrémní
podmínky válečných vojenských operací a zároveň i výrazný posun v možnostech
komunikace přinesl rozvoj sdělovací a výpočetní elektrotechniky. (Foret, 1994, s. 18)
Komunikační akt bývá často popisován jako posloupnost těchto prvků: kdo – říká
co – jakým kanálem – komu – s jakým efektem. Foret (1994) dodává, že minimálně třetí
položku by bylo vhodné rozšířit či dokonce celou posloupnost doplnit o samotné
vyjadřovací prostředky komunikace. Právě ty totiž významně ovlivňují možnosti se
vzájemně vůbec dorozumět.
Při výběru vyjadřovacích prostředků je potřeba brát v úvahu schopnosti příjemce
našeho sdělení. Správné pochopení zprávy je však silně ovlivněno rovněž celkovým
širším kontextem. Nejde tedy pouze o konkrétní situaci, za níž sdělení probíhá, ale svou